Šumava. Z antických dob Gabréta hylé (keltské gabro znamená kozorožec).

Později až do 16. století tuto jižní horskou bránu do Čech, do Hercynského lesa v okolních zemích nazývají Lesem (Silvou) nebo Hvozdem. Až potom svět objevuje český název Šumava.

Po sedmi letech opět tam opět přijíždíme. Na nová zajímavá místa se těší družiny Zmijí, Tetřevů, Vlků a Rysů. Naposledy jsme bydleli ve Stožci, na výpravách jsme lidi moc nepotkávali. Nebo skoro vůbec. Teď tomu bude jinak. Ještě jsme objevovali místa, kde jsme byli sami nebo skoro sami. Ale přístupná a turisticky lákavá místa, tak tam bylo celkem plno. A cyklisty často projíždějící rychlostí splašeného koně jsme na lesních asfaltkách ani nepočítali. Nám těch 106 km pěšky docela stačilo. Užíváme si nádherné louky, mechové lesy, potoky a Vydru.

Příroda krásná, však se koukněte na fotky. Z květin hořec panonský šumavský, oměj šalamounek, mléčivec alpský, zvonečník černý, chlupáček oranžový, pcháč potoční, prha arnika, hruštička, klikva, rosnatka okrouhlolistá, kyhanka sivolistá, brusnice vlochyně, prstnatec Fuchsův, kruštík tmavočervený a mnoho dalších, ze stromů bříza zakrslá, borovice blatka, borovice rašelinná a olše šedá. Obdivujeme spousty motýlů a jejich housenky (různé babočky, perleťovce, vřetenušky), krasce měďáka a lesního, tesaříka velkého. Denně nás navštěvovali čížci, konopky, pozorujeme krkavce, ořešníky. Dvakrát jsme potkali zmiji a jsme rádi, že vlky a jeleny jsme viděli aspoň z pozorovatelny. Příští rok zase někam do hor 😊