V kronikách a pamětích kémetského lidu z Abydosu bude navždy napsáno o uctivém a bojovném lidu z Mehenu, abydoských písních, jež došly až Réova sluchu, o Anubisových pohárech plných vědění, radosti, moudrosti i bojů, o přátelství a čarování, o kněžkách chrámu jídla Šepenupetě, Tajetě, Muti, Nefertiti, o spolehlivých a neústupných královských vozatajích Setnemu, Džedhorovi, citlivých ranhojičkách z chrámu života Hatšepsovet, Sinuhetě, milých a úctyhodných bozích a dalších bytostech Kémetu, o plantážníkovi Senmutovi, správci kamenolomu Talekovi, Pepethově dceři – pastýřce hrochů Tabubue, vykladačce nebeských obrazů Evthis, písařce Kině, strážci mezerního práva Aj Aj Mezerovi, Chentkawes, zahradníku Atopiovi, kroutitelce krokodýlů Chňapšepsut, balvaníkovi Ramosovi, Meketaton, výběrčím daní Chufuovi, Onech Nenefer Keptahovi, posouvačce dun Oranal, vezírovi Catejovi a o Alykovi.

Papyrové svitky, nechť navždy uchovají vzpomínky na Sedm ran egyptských, Aldubdub, Thovtovo tofu, Kemetovy kameňáky, Osm hrochů a Egyptské kočky. Známe Maatino kouzlo Natar bebe i počátky alchymie. Víme, jak karavany táhly pouští a co jsou zač hladová sarančata, kdo ukradl nos sfingy … známe mnohá božstva Kémetu a jejich moudrost. Plumbumbum nás dovedlo do podzemní sluje a tvoření z měkkého taleku. Známe hroší sílu a krásu kvetoucích lotosů. Celí jsme se vrátili z Podsvětí i ze střetů armád bohů.

Víme, že Usír a Chaos budou navždy udržovat rovnováhu světa.

Nechť vzpomínky zůstanou, tak jako Réovy paprsky nad pouští a otisky hroších tlap na břehu laguny.

A navíc, bohové nám věnovali poselství do naší doby, papyrus s podivnými čísly…